Mikuláš Galanda

Spoluautor jediného manifestu slovenské moderny a její nejvýraznější průkopník. Rodák z Turčianských Teplic začal roku 1914 studovat malbu na budapešťské Akademii, studium mu přerušila válka; v Praze prošel Uměleckoprůmyslovou školou u V. H. Brunnera a Akademií u Augusta Brömseho a Franze Thieleho. Od roku 1929 učil v Bratislavě, kde sdílel ateliér s Ľudovítem Fullou a v letech 1930 – 1932 s ním vydával Soukromé listy Fully a Galandy; roku 1933 se stal profesorem Školy uměleckých řemesel.

Jeho matky, zbojníci a lyrické ženské postavy spojily kubistické a expresionistické poučení s domácím tématem; jako první grafický redaktor DAVu a spoluzakladatel moderní slovenské knižní ilustrace získal stříbrnou medaili na Světové výstavě v Paříži (1937). Zemřel náhle ve třiačtyřiceti letech; pochován je na Národním hřbitově v Martině a v jeho rodném domě v Turčianských Teplicích je od roku 1991 zpřístupněna stálá expozice jeho děl.