Zolo Palugyay

Expresivní lyrik slovenské moderny, jehož život skončil na hřebeni Ďumbieru. Zemanský syn z Bodic u Liptovského Mikuláše maloval už jako voják na italské frontě; studoval na akademiích v Budapešti (Ede Balló), Krakově (Władysław Jarocki), v Berlíně a Hamburku a v letech 1924 – 1926 v mnichovské škole Hanse Hofmanna. Po návratu se zapojil do Spolku slovenských umělců a s Jankem Alexym a M. A. Bazovským putoval po Turci, Oravě, Horehroní a Liptově za obrazem nejtypičtějších krajů Slovenska; roku 1930 s Bazovským studoval ve Francii, Švýcarsku a Německu.

V září 1935 se vydal ze Štefánikovy chaty na túru, z níž se nevrátil; jeho ostatky našli až v létě 1936 pod skalním srázem — s batohem, v němž přečkaly jeho kresby. Baladické krajiny a figury v kroji dnes opatruje Slovenská národní galerie; v rodných Bodicích mu stojí památník.